Jen s nimi

3. ledna 2014 v 23:44 | Kath |  One shot
Obsah vytvořen 02/06/2012 v 09:27

Asi první a také poslední povídka, kterou jsem psala ve třetí osobě. Nejlépe se mi prostě píše v ich podobě, když můžu psát za jednu určitou postavu. Povídka je z rodiného prostředí a tahle situace se stala určitě mnohokrát. Z části jsem se nechala inspirovat mým životem, takže je to tedy autobiografická povídka. Ale opravdu jen z části - s tím přítelem. A teď už vás nebudu zdržovat nadále od čtení...


Picture by: Abbie
Story by: Kath
Category: One shot




"Tak děcká, jedeme na hory." oznámil rodině jednoho rána táta u snídaně.
"Kam??" zeptala se Kamila, nejmladší z dětí.
"No přece do Krkonoš." odvětil táta, jakoby to byla samozřejmost.
"A uvidíme Krakonoše?" zajímalo se děvčátko.
"Krakonoše? Co to je za pitomost?" smál se jí nejstarší z dětí, Jarmil.
"To víš, že ho uvidíš." usmála se na dcerku máma a po synovi hodila vražedný pohled.
"A kdy jedeme?" zajímalo Lauru, prostřední dítě.
"Zítra ráno." řekl táta a odešel do pracovny.
"Fajn." odvětila Laura a také se zvedla od stolu.
"No kampak? Pomůžeš mi umýt nádobí, ne?" zarazila ji máma.
"Já? Dneska má na nádobí službu Jarmil." rozhořčila se dívenka.
"No já určitě ne." odsekl Jarmil a urychleně se odebral do pokoje.
"Víte co? Trhněte mi nohou." vyprskla na ně matka. "Co si tady člověk neudělá sám, to nemá." zamumlala si ještě.
Laura se posadila na postel. Nechci na nějaký pitomí hory. Co tam? Je tam zima, sníh. Jak já nesnáším zimu. Chci léto. Opalovat se jen v plavkách, skákat do vody. To je legrace. Ale lyžování? To je pěkná nuda. A ještě k tomu, když tam jedeme s rodiči. Nuda jak vosum.
Vytáhla ze skříně kufr a začala si do něj rovnat věci, které bude na horách potřebovat. Po zabalení se unaveně sesula na postel.
"Můžu jít ven?" zeptala se matky, kterou našla v ložnici, jak se natřásá před zrcadlem v zimní bundě.
"Jen si běž. Ale do večeře ať si doma." poručila jí. Laura obrátila oči ke stropu a zavřela dveře. Teple se oblékla a vyšla před domovní dveře. Přešla chodbu, která byla dlouhá asi tak dva metry a zazvonila na dveře. Ano, bydleli v paneláku.
Dveře otevřel pohledný chlapec, a když se podíval, kdo to zvoní u jeho dveří, usmál se od ucha k uchu. Jeho hnědé vlasy, vždy tak uhlazené do pravidelného účesu, byly teď rozcuchané. To se Lauře líbilo. Na sobě měl jen tílko a trenky, které dostal k Vánocům od Laury.
"Ahoj." usmála se na něj. "Můžu dál? Doma je to voprus." řekla znuděně.
"Ahoj. Jasně, pojď dál." usmál se na ní.
Usedli na sedačku v obýváku a dívali se v pevném objetí na televizi. Nic víc Laura nechtěla. Jen tam takhle ležet a být s ním. Jenže jemu to nestačilo. Zajel Lauře pod tričko a hladil ji po holých zádech. Dívce běhal z toho doteku mráz po zádech. Potom se k ní otočil a políbil ji. Svalil ji na gauč a lehl si na ni. Začal jí svlékat tričko.
"Ferdo, ne." zahuhlala Laura.
"Ježíš, Lauro. Co je? Vždyť už jsme spolu dost dlouho na to, abychom šli dál, ne?" řekl nevrle a posadil se.
"Dlouho? Chodíme spolu teprve tři měsíce." vykulila na něj oči.
"A to se ti zdá jako málo?" divil se zase on.
"Podle toho na co… Zdá se mi to málo na to, abychom mohli dělat to, co chceš ty." řekla a podívala se mu do očí. "Nemůžeme ještě chvíli počkat?" zeptala se skoro až zoufale. Bála se, že ho naštve. Bála se, že ji kvůli tomu opustí.
"Jak ještě dlouho? Čekal jsem snad dost dlouho, ne?" odsekl.
"Nechala bych tomu tak rok, a pak, když spolu vydržíme, můžeme dělat úplně všechno." usmála se na něj a pohladila ho po tváři.
Její ruku od sebe odstrčil. "Rok? Děláš si prdel? To mám čekat jako rok než si zašukáme?? Co sem ty vole?!" řval na ni. Zvedl se a přešel k oknu.
Laura se také zvedla a došla k němu. "Ferdo." oslovila ho třesoucím se hlasem a položila mu ruce na záda. Ferdinand se ani nepohnul. "Nemůžeš to udělat kvůli mně?" zašeptala a opřela si mu hlavu na záda.
"Radši bys měla jít. A už se nikdy nevrátit." řekl ochraptělým hlasem.
Laura zalapala po dechu. Ale už nic neříkala, sebrala se a odešla.
Doma dopadla na postel a nechala slzy téct proudem. Nemohla uvěřit, že se s ní rozešel jen kvůli tomu, že se s ním nechtěla vyspat. Prostě toho bylo na ni moc. Po chvíli usnula.
Probudil ji rámus z vedlejšího pokoje. Vstala a šla se podívat, co se to děje. Nahlédla do ložnice. Dveře byly otevřené. Všechny šuplíky a skříňky byly dokořán. Oblečení se válelo na zemi. Ale jen tátovo oblečení.
"Víš co? Vypadni! Vypadni a už se sem nevracej!" řvala zrovna máma na tátu.
Něco mi uniklo? Pomyslela si Laura.
"Jak chceš." řekl táta rozzuřeně. Prošel okolo Laury, a kdyby neuskočila, určitě by ji uhodil. Vešel do ložnice, naházel své oblečení do kufru a odešel. Bouchly za ním dveře.
Děti věděly, že to bylo naposledy, co byl tady. Kamilka přiběhla k Lauře, objala ji kolem pasu a rozplakala se. Laura klesla na zem a obě dívky v pevném objetí na zemi vzlykaly. Jarmil, vždycky mrzutý, přiběhl a jako opařený zůstal stát a zíral na dveře. Po chvíli se z jeho úst vydralo slabé volání: "Tati…"

Lauře se před očima objevil obrázek hor. Jak ráda by tam teď byla. S celou rodinou. Byla by ráda všude, jen kdyby tam byli všichni. A taky by byla od Ferdy…

Přiznávám, povídka taková o ničem. Snad jsem vás moc nenudila nebo neotrávila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nell | Web | 5. ledna 2014 v 14:09 | Reagovat

Ta povídka je hezká, sice.. No, četla jsem od tebe lepší, ale není špatná. :)

2 Kath | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 14:58 | Reagovat

[1]: Naprosto s tebou souhlasím. Je taková o ničem. Patří k těm mým horším. Určitě jsou lepší, které jsem napsala :)

3 Kenzi | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 16:20 | Reagovat

Možná kdyby to bylo napsané v tvé oblíbené ich formě  abylo tam více pocitů, bylo by to lepší, ale i tak je to hezké :) Ale musím souhlasit, píšeš mnohem hezčí :)

4 Kath | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 18:37 | Reagovat

[3]: Možná. Nevím. Z téhle povídky zázrak nevzejde! :D Děkuji :)

5 Hayley. | Web | 6. ledna 2014 v 15:28 | Reagovat

Náhodou to nie je zlé... Je to len začiatok, no nie ? Všetko trvá, kým sa rozbehne. Je to reálné a to sa mi na tom páči. Určite píš ďalej, Kath, me sa to páči. Neviem sa dočkať ďalšej kapitoly. Lauriného chalana by som nakopala do prdele...  
A písať v tretej osobe je naozaj ťažké :D Skúšala som to niekoľko krát, no nikdy to nedopadlo dobre :D :)

6 Kath | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 21:49 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že si to myslíš :) Nene, tato povídka je jen jednodílná ;) Ano, reálné to tedy rozhodně je - bohužel. Další kapitola nebude, promiň. Ano, to by si zasloužil ;) Přesně! A proto je to poslední povídka, kde se s tím u mě setkáváte ;)

7 Katie | Web | 8. ledna 2014 v 8:03 | Reagovat

Nemyslím, že to je špatné. =) Možná bys to dokázala víc rozepsat ale to vůbec nevadí. =)

8 sarah-lee | Web | 9. ledna 2014 v 18:21 | Reagovat

povídku máš moc pěknou, ráda jsem si ji přečetla :)

9 Lucinda° | Web | 11. ledna 2014 v 14:58 | Reagovat

Je to pěknéé ! :)) Toho kluka bych nakopala do p*dele :D četlo se to samo :)

P.S. Zapisovala jsem se do affs. Tak jestli by jsi nám pak mohla dát vědět jestli nás bereš. Děkuju :)

10 Hayley. | Web | 12. ledna 2014 v 22:49 | Reagovat

Uf, to mi je ľúto. Každopádne, zážitok z tejto jednodielnej poviedky bol naozaj skutočný, čítala sa dobre :) Škoda, že nebude pokračovanie, každopádne, ako sa hovorí... V tom najlepšom treba skončiť :)

11 Chloé | Web | 23. ledna 2014 v 20:30 | Reagovat

Ahoj Kath :)
Chcela by som sa ťa opýtať či ešte budeš na tomto blogu pokračovať, keďže si už dlhšiu dobu nebola aktívna?
XoXo Chloé

12 Ter. | Web | 31. ledna 2014 v 9:50 | Reagovat

Páni! Skvělé! :)

13 Chloé | Web | 4. dubna 2014 v 21:11 | Reagovat

http://frenchstyle.blog.cz/1404/kontrola-affs-nabor-novych

14 -MSW- | Web | 27. června 2014 v 19:11 | Reagovat

Ahoj nominujem ťa na vytvorenie reťazovky.viac info na mojom blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama