Life as a Vampire | 2. část | Past | 03

6. listopadu 2013 v 15:00 | Kath |  Life as a Vampire


V předchozí části:
"Ach Filipe." zašeptala jsem do ticha.
"Omlouvám se, krásko, ale nemohl jsem to vydržet." omlouval se. Přitiskla jsem se k němu a polibek mu vrátila. Byla jsem strašně rozpálená. Co se to se mnou děje?
"Já taky ne." usmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři. Zadívala jsem se mu do očí. Měl nádherné oči. Byly tmavé, ale já v nich viděla to světlo. Cítila jsem se, jakoby se celý svět zastavil a já vnímala jen jeho. Jako v těch romantických filmech, co se spustí světlo jen na romantickou dvojici (třeba Rebelové. No jo, tak jsem to párkrát viděla, a co?) Nejsem žádná velká romantička, ale tohle se mi opravdu líbilo.
"Měli bychom jít." rozhodl rozumně Filip, a tím mi připomněl, jak je moudrý a dospělý. Kolik mu vlastně je? Musím se ho na to zeptat.


Ocitli jsme se v obýváku a všichni ztichli. To je tak průsvitné, co jsme tam dělali? Pohlédla jsem na Adriana. Díval se na mě starostlivě. Asi všichni čekají, až řeknu, jak se cítím.
"Jsem v pořádku." ujistila jsem je a vykouzlila pro ně úsměv. Nebylo to těžké. Vlastně jsem ani nic předstírat nemusela. Byla jsem vážně šťastná. Sice jsem ještě nevěděla, jak Adrianovi řeknu, že spolu nemůžeme být (my spolu vlastně ani nechodíme), ale to jsem teď neřešila.
S Filipem jsme se posadili na svá místa, tudíž jsme seděli naproti sobě. Doufala jsem, že si nikdo našich pohledů nevšimne.
"Povíme si něco málo z naší minulosti." spustil Jirka. "Abyste patřili do naší party, musíte odolat pokušení pití lidské krve v období dvou měsíců ve městě Feratus. V tomto městě žijí upíři, kteří se živí lidskou krví. Národní republikánská vláda posílá do města Feratus lidé, kteří jsou potrestáni na doživotí nebo jsou nepřizpůsobiví. Okolo roku 2550 se toto město vybudovalo na ostrově, kde se dříve rozprostíral stát Velké Británie. Roku 2335 se vědci začali zabývat postupným přibližováním slunce. V roce 2085 se jim podařilo tzv. galaktickým prakem oddálit planetu Zemi a zachránit ji tak na necelých 150 let. Ale v roce 2230 se jim to už nepodařilo. Země se proměnila v jedno velké pískoviště, až na některé malé výjimky. Státy a hranice zanikly, potoky a řeky vyschly. Byla nouze o vodu. Na zemi zůstalo jen nepatrně málo lidí. Ti přežili jen díky podzemním jezerům. Trvalo to asi 200 let, než se slunce oddálilo natolik, že život nahoře byl zase možný. V tomto období se zrodili upíři." dokončil vyprávění.
"Páni." vyhrkly jsme s Vandou nastejno. Podívala jsem se na ni a obě jsme vyprskly smíchy. Bylo tak příjemné zase slyšet, jak se směje spolu se mnou.
O tom, že se slunce přiblížilo a zbylo ze Země jen pískoviště, jsem četla v učebnici. Školy zrušily na začátku 30. století, takže jsem se učila sama doma. Každý den jsem si přečetla něco z učebnice, a buď mi to přišlo zajímavé a zapamatovala jsem si to, nebo mi to přišlo jako pitomost, a vypustila jsem to z hlavy. Tohle mi přišlo dost zajímavé, proto si to pamatuju. Ale vůbec si nevzpomínám, že bych četla o upírech. Lidi asi na upíry nevěří. Přiznám se, že jsem na ně do teď taky nevěřila. Ale všechno není takové, jako se na první pohled zdá být.
"Do Feratusu vyrazíte za nějaký čas. Nebude to hned. Musíme vyřešit ještě nějaké věci. Povím vám příběh o Leonovi, půjdeme na váš první lov. A potom je tu ještě ten problém s rodiči. Určitě si o vás už dělají starosti. Upíří řád vám povím, až se vrátíte." usmál se na nás.
"Chci proměnit svého bratra Vendu." vyhrkla najednou Vanda. Všichni jsme se na ni podívali. "Já… nemůžu ho nechat s tátou samotného. Nezvládl by to." vysvětlila. Její tón prozrazoval, že jestli jí to neschválí, asi se brzo rozbrečí.
"Vím, jak se cítíš. Taky jsem byla pevně přesvědčená, že se pro Adriana musím vrátit. A nelituju toho. Nikdy." ujistila kamarádku Nora, pohladila ji po ruce a laskavě se usmála na Adriana.
"Taky toho nelituju, ségra." zašklebil se na ni její bratr.
"Dobře, takže dneska vyřešíme rodinu. Noro, Markéto a Petře, vy půjdete s Vandou a postaráte se, aby proměna proběhla v pořádku." rozdával Jirka příkazy. Jmenovaní kývli na souhlas. "Davide, Filipe, vy půjdete spolu se mnou a Veronikou k jejím rodičům." Zase kývli a já se k nim přidala. Potěšilo mě, že v té nepříjemné situaci, kdy ztratím rodiče (vlastně je doopravdy neztratím, oni na mě jen zapomenou), se mnou bude Filip. Budu potřebovat utěšit a obejmout.
"Lukáši, Adriane, vy tu zůstanete, a budete hlídat dům." Lukáš kývl. Adrian vyhledal můj pohled. Smutně se na mě usmál a tím mi dal najevo, že je mu líto, že nemůže být se mnou. Povzbudivě jsem se na něj usmála. Je vážně milý. Nechci mu ublížit, ale musím to zastavit co nejdřív. Dokud není pozdě. Pozdě bude, až se do mě zamiluje. A to (doufám) ještě teď nehrozí.
Potom se obrátil na Jirku a přikývl.
"Vyrážíme za deset minut." vydal Jirka poslední rozkaz a všichni se rozutekli do svých pokojů. Počkala jsem, až se zvednou holky, a potom jsme se společně vydaly do našeho pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ter. | Web | 8. listopadu 2013 v 13:03 | Reagovat

Naprosto perfektní!! :)

2 Ann* | Web | 8. listopadu 2013 v 14:46 | Reagovat

Úchvatný design♥

3 DeeXx | Web | 8. listopadu 2013 v 21:01 | Reagovat

Nádherný layout. Těším se až si to přečtu, ale teď nestíhám.. :( Snad mi promineš..

4 Nell | Web | 9. listopadu 2013 v 10:25 | Reagovat

Super kapitola, konečně jsem se tak trochu dozvěděla, kdy se to děje a tak. :) Těším se na další. Jsem strašně zvědavá, jak to s rodiči bude probíhat.

5 Ronnie Sparks | Web | 10. listopadu 2013 v 9:46 | Reagovat

Opravdu dobrá kapitola :-)

6 Kenzi | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 11:44 | Reagovat

Super, asi jako vždy :) Jsme moc zvědavá jak dopadne ta přeměna :)

7 Kath | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 19:26 | Reagovat

[1]: Děkuji! :)
[2]: Děkuji, také se mi moc líbí :)
[3]: Děkuji :) V pohodě, chápu to ;) Také teď nemám skoro vůbec čas -_-
[4]: Děkuji :) Mno, moc příjemné to nebude...
[5]: Děkuji :)
[6]: Děkuji :) Nech se překvapit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama