Zrcadlo

9. července 2013 v 21:11 | Kath♥(Horalka) |  One shot
Obsah vytvořen 2.3.2012 ve 14:04

Povídka je o lásce, bolesti, smutku, obětování... V době, kdy je povídka psaná, jsem měla hodně depresivní náladu kvůli příteli, se kterým jsem zrovna chodila, takže berte ohled na to, že je smutná. Ale řekla bych, že pro oba končí dobře...




Picture by: Kath(Horalka)
Story by: Kath(Horalka)
Category: One shot
"Ahoj Anežko, stavím se u tebe za hodinu." ozval se v telefonu Alexandr.
"Dobře." odpověděla jsem mu a položila sluchátko.
Přiběhla jsem před skříň a otevřela ji. Vyházela jsem z ní všechno oblečení a natřásala se před zrcadlem. Když jsem si konečně vybrala něco pěkného na sebe, vydala jsem se do koupelny. Cestou jsem potkala bráchu.
"Čůs, ségra." vyfoukl na mě dým. Zakašlala jsem a mávnutím ruky odehnala kouř pryč. "Nechceš práska?" zeptal se mě a podával mi zabalený papírek. Maruška, jak jinak. Dělalo se mi z toho špatně.
"Ne, díky." odmítla jsem, odstrčila jsem mu ruku a utíkala do koupelny. Pro jistotu jsem se zamkla. Přistoupila jsem k umyvadlu a vyčistila si zuby. Jdu přece na rande, nemůže mi být cítit z pusy. Ještě naposledy jsem chtěla vidět, jestli vypadám dobře, a tak jsem mrkla do zrcadla.
Leknutím jsem uskočila. Srdce se mi úplně splašilo. Začalo bušit o sto šest. Promnula jsem si oči a podívala se na sklo pořádně. Buď jsem blázen, nebo…Jsem blázen. Jiná možnost není.
"Bojíš se mě?" promluvil. Zděšeně jsem se na něj dívala. Přece to nemůže být on. Matěj. Můj miláček, který před šesti měsíci zemřel. Vyboural se na motorce. Nemohl tady být. Vždyť je mrtvý. Úplně jsem se pomátla a teď mám halucinace.
"Matěji?" zašeptala jsem nervózně. Už dlouho jsem tohle jméno nevyslovila. Sevřel se mi žaludek. Tak moc se mi po něm stýská.
"Vážně s ním máš rande?" zeptal se mě a podíval se mi do očí. Vyčetla jsem v nich bolest. Zklamání. Žárlivost.
Alex a Matěj jsou byli bráchové - dvojčata. Alex se mi vždycky líbil víc, ale ten mě nikdy nechtěl. A tak jsem začala chodit s Matějem, který mě miloval už od našeho prvního setkání - jak se mi tenkrát zmínil. Po jeho smrti jsem se s tím nemohla srovnat. Byla jsem úplně na dně. A Alex cítil to samé. Vzájemně jsme se utěšovali a pak spolu najednou chodili. Ale nikdy jsem nepřestala Matěje milovat. Každou noc se mi o něm zdálo. Přiznám se, že když jsem líbala Alexe, občas jsem si místo něj představovala Matěje. Nikdy jsem ho nepřestávala oplakávat.
"Mlčení znamená souhlas." řekl po chvíli hrobového ticha.
"Miluju tě." zašeptala jsem na zrcadlo a po tváři mi stekla slza. Vůbec jsem si nepřipadala jako pitomec, že se bavím se zrcadlem. Hřálo mě u srdce, když promluvil. Usmál se a natáhl ke mně ruku. Lehce jsem se dotkla zrcadla a pohladila ho po tváři. Nic jsem necítila. Hladila jsem jen studené sklo.
"Tohle mi tak chybělo." zašeptal rozkošně. Taky mi chybí. Chtěla jsem ho taky cítit. Tu jeho krásnou vůni. Horkou kůži na té své. Ale nešlo to. V tom se otočil a odcházel.
"Matěji? Ty odcházíš? Neodcházej. Nedělej mi to znova!" křičela jsem za ním. Zase se mi sevřelo srdce. Jako tenkrát, když mi Alex přišel říct, že… že jeho tělo našli… Ach bože, už je to tu zas. S pláčem jsem se sesula na zem. Vzlykala jsem, hrudník se mi zvedal stále rychleji a rychleji a slyšela jsem sípavý zvuk z mých úst.
Ozvala se rána, jako když rozbíjíš okno. Kousek ode mě spadlo na zem sklíčko. A za ním padaly další a další. Postavila jsem se. V zrcadle byla díra.
"Co to děláš?" ptala jsem se vyplašeně usmívajícího se Matěje.
"Nemůžu bez tebe být. Ale taky se nemůžu vrátit mezi živé. Ale ty…" Pronesl a nechal větu nedokončenou. A já přesně věděla, co myslí. A taky jsem věděla, co mám udělat.
Pohlédla jsem na rozmlácené zrcadlo. Uličnicky jsem se usmála. Zdvihla jsem kousek skla a podívala se na něj. Bude to bolet, ale za tu lásku to stojí!
"Taky bez tebe nemůžu být." usmála jsem se na Matěje. Opatrně jsem položila kousek skla na ruku. Pomalu jsem si jím přejížděla po zápěstí. Zprvu jen lehoučce. Po druhé už jsem přitlačila.
Zaslechla jsem tlumené zvonění mého telefonu, ale nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Teď už mě nic nezastaví!!
Na ruce se mi objevila kapička krve. Pomalu stékala po ruce a padala na zem. Usmála jsem se. Ani to nebolí.
Když bylo na zemi už dost krve, upustila jsem sklo. S třísknutím dopadlo do červené tekutiny. Po chvíli zazněla rána a ležela jsem v ní i já.
Chvíli jsem se dívala na své bezvládné tělo. Jen tak tam leželo v kaluži krve. Takhle opravdu vypadám? Asi jo. Je to zvláštní, dívat se sama na sebe. Usmála jsem se.
"Už jdu za tebou." zavolala jsem.
"Pojď." pokynul mi Matěj a podal mi ruku. Natáhla jsem se po ní a uchopila ji. Cítila jsem jeho kůži. Jeho ruka nebyla teplá jako dřív. Teď byla studená jako led. Ale to mi nevadilo. Vnímala jsem jen to, že ho cítím. A byl to krásný pocit.

Prolezla jsem dírou v zrcadle a ocitla se tváří v tvář své životní lásce.
Udělaly byste to samé, co Anežka, nebo byste se přes smrt milovaného přenesly?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Coco | Web | 9. července 2013 v 22:08 | Reagovat

Páni, moc hezké, sice trochu psycho, ale pěkné :). Takhle se zabít, chuděrka. Pěkná povídka.

2 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 9. července 2013 v 23:22 | Reagovat

[1]: Děkuji moc! :) V té době jsem trochu psycho byla! :D

3 Carrie Burry | Web | 10. července 2013 v 13:28 | Reagovat

Zajímavá povídka, moc se mi líbila. Asi bych ale to, co Anežka neudělala, chtěla bych žít.. :)

4 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 10. července 2013 v 13:33 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

5 Chloé | Web | 10. července 2013 v 14:02 | Reagovat

Prosím pozri si vyhodnotenie letnej kontroly affs --> http://frenchstyle.blog.cz/1307/vyhodnotenie-letnej-kontroly-affs :)

6 ♥Lara | Web | 10. července 2013 v 17:53 | Reagovat

Zajímavá povídka, jak už psala Coco, že je trochu psycho, ale to vůbec nevadí :D

7 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 10. července 2013 v 19:40 | Reagovat

[5]: Koukala jsem :)
[6]: Děkuju :) Njn :D

8 Katie | Web | 10. července 2013 v 21:05 | Reagovat

Tato povídka se mi moc líbila i teď když jsem ji přečetla se mi líbila. =) Líbí se mi námět.

9 Anne | Web | 10. července 2013 v 21:44 | Reagovat

Teeeda, dost dobrej nápad a pěkně vloženej na papír:). Moc chválím! :) (Y)
Nevím, jestli bych udělala to samý, co Anežka...vážně nevím.

10 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 10. července 2013 v 23:56 | Reagovat

[8]: Děkuju! :)
[9]: Děkuju moc! :)

11 Luciiy. | Web | 11. července 2013 v 10:43 | Reagovat

Wow.. no já bych to asi nezvládla. Už jen proto že nesnesu bolest a podřezat si žíly to by asi nešlo:D. Ale i kdyby.. prostě bych se přes to přenesla. Nezabila bych se kvůli tomu, jednak proto že v posmrtnný život nevěřím a jednak proto že by to nebylo k ničemu. Necítit z něho teplo.. když si vybavim to jak mě vždycky přítel hřeje.. <3 bez toho bych být asi nemohla prostě:DD

12 Mišulka | E-mail | Web | 11. července 2013 v 16:10 | Reagovat

Lehce psycho, ale moc pěkné :) já bych si život asi nedokázala vzát, jsem na to moc velký zbabělec.

13 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 16. července 2013 v 9:45 | Reagovat

[11]: Lucinko, naprosto to chápu. Já také miluji přítelovo teplo. A taktéž jako ty nesnáším bolest, takže bych si ani podřezat žíly nedokázala.

[12]: Děkuji :) Já jsem na tom stejně :D

14 mrs.FIX | Web | 2. srpna 2013 v 18:22 | Reagovat

zajímavé ... :D Ale pěkné! Já bych to nejspíš neudělala! Sice ona Matěje milovala, ale já bych musela myslet na součastnost a Alexe.

15 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 3. srpna 2013 v 8:31 | Reagovat

[14]: Děkuji! :) Já bych to asi také neudělala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama