Life as a Vampire | 1. část | Awake 2

27. července 2013 v 12:38 | Kath♥(Horalka) |  Life as a Vampire



V předchozí části:
Ten kluk, co mě proměnil a ještě se nestihl představit, se na ni zadíval. Přimhouřil oči. A najednou se Vanda začala svíjet na zemi. Cukala a zmítala sebou.
"Co to…?!" vykřikla jsem, když jsem se konečně vzpamatovala. Bezejmenný po mně hodil pohled a kamarádka sebou přestala házet. "Co to bylo?" zeptala jsem se ho a kulila oči na zem, kde Vanda ležela.
"To jsem udělal já. Mám takovou schopnost. Když se někomu koukám do očí, přinutím jeho mysl, aby se zmítal dotyčný v křečích." vysvětlil mi a já nevěřila svým uším. "To už neříkej." dodal k Vandě.

Awake / Probuzená

"Pojďte holky, zavedu vás k partě." pobídl nás. Raději jsem Vandě nepomohla na nohy, protože jsem se bála, že by mi něco udělala. "Mimochodem, já jsem Adrian." představil se mi konečně. Zajímavý jméno. To jsem ještě neslyšela.
"Já Veronika." Usmála jsem se na něj.
"Já jsem Vanda, jestli by to tady někoho zajímalo!" křikla za námi kamarádka.
"Kolik vás je? V tý tlupě?" vyzvídala jsem. Adrian se zasmál.
"Říkáme si parta, ne tlupa. Bylo nás devět, ale nedávno Jirka, to je náš vůdce, vyhodil Leona." vysvětlil mi.
"A proč?" chtěla jsem vědět.
"To se všechno dozvíte, až bude čas." řekl jako z nějaké staré encyklopedie.
"Čas na co?" zeptala jsem se, ale Adrian mi neodpověděl. Jen kývl před sebe, a tak jsem se tam podívala.
Tady les končil. Byla tu větší louka. Někde uprostřed stál velký dům. Mohl být tak třípatrový. Byl nádherný. Okolo domu byla zahrada plná kytek. Troufám si říct, že je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Vypadalo to, že jsou dost bohatí. Když jsem se trochu zaposlouchala, uslyšela jsem vodu. A tak jsem se rozhlédla ještě jednou. A až teď jsem si všimla fontány. Byla celkem velká, voda stříkala z pusy ženy, která byla nahá. Okolo ní bylo spousty mužů. Ale co na ní bylo to nejpodivnější, že byla celá ze zlata. Vážně, nekecám.
"Páni." Hvízdla jsem. "To je nádherný." shrnula jsem všechnu tu krásu do jednoho slova.
"Moje řeč, ségra." přizvukovala mi Vanda jako za starých časů. Strašně mě to potěšilo, a tak jsem se na ni otočila a usmála se. Ale ona na mě jen koukala, jako by právě zahlédla Medúzu. Raději jsem to nechala být a věnovala svou pozornost Adrianovi.
"Představím vám naši partu." usmál se na mě a vedl nás po mramorové cestě k domu. "Nora, to je moje dvojče, bude vážně ráda. Je tu totiž sama holka. Teda, když nepočítám Markétu, ale ta není moc na kamarádění s dětmi, jako jsme my." vysvětloval nám, když otevíral veliké domovní dveře. Vstoupili jsme do veliké předsíně. Rozhlédla jsem se a hledala nějaký botník, ale žádný jsem neobjevila. Ale i přes to jsem si začala sundávat boty. "Ne ne ne. Nezouvej se." zarazil mě Adrian.
"Ale vždyť…" chtěla jsem něco namítnout, ale zrovna se otevřeli dveře. Vzhlédla jsem a zalapala po dechu. Ve dveřích stál ten nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla. Byl vysoký, svalnatý. Byl oblečený úplně normálně, jako každý druhý člověk. Ale on v tom vypadal strašně sexy. Musela jsem se držet, abych po něm hned nevystartovala. Měl na sobě černé rifle, které mu obepínaly jeho svalnaté a poměrné dlouhé nohy. Bílé tričko mu kontrastovalo s krátkými černými vlasy, které se mu ježily na všechny strany. Byl prostě k sežrání.
Kývl Adrianovi na pozdrav a potom se zadíval na Vandu. Ta ho úplně hltala očima. Asi na to byl už zvyklý, protože vůbec nereagoval. Prohlédl si ji od hlavy až k patě a potom na ni také kývl. "Já jsem Filip." přistoupil k ní a podal jí ruku.
"Já Vanda." řekla na oplátku. Vytáhla svou ruku z kapsy a potřásla mu jí. Všimla jsem si, že se jí třásla.
Potom upřel pohled na mě. Zhoupl se mi žaludek, ale nedávala jsem to na sobě znát. Uslyšela jsem zakřupání podlahy, jak jsem přešlápla. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě, jako před chvílí Vandu. Přistoupil ke mně a podal mi ruku. "Filip." představil se mi a malinko nadzvedl koutek v náznaku úsměvu.
"Veronika." řekla jsem pevně a stiskla mu podávanou ruku. Náš stisk byl pevný. Ne jako s ostatními lidmi, kteří mi většinou podávali ruku alá leklá ryba. Tohle bylo pořádné podání ruky. Vyjadřovalo, že jsem se právě seznámila s opravdovým mužem. Nepřestával se mi při tom dívat do očí. Adrian si odkašlal a já leknutím nadskočila. Filip mi pustil ruku. Bohužel.
"Roberte!" zakřičel Filip do otevřených dveří. Dunivými kroky přišel další muž. Oči mu svítili zeleně. Vážně svítili. "Tohle je náš robot Robert." představil nám ho Adrian. Jen jsem na něj kývla, jakože beru na vědomí. "Robe, oznam pánovy, že jsou tu dva nové přírůstky do tlupy." poručil mu jemným hlasem Filip. Začala jsem se smát. Šest párů očí na mě upřelo pohled. Ještě chvíli jsem se dávila smíchy a potom jsem přestala.
"Co je tu k smíchu?" zeptala se nevrle Vanda.
"Vidíš?" otočila jsem se k Adrianovi. "Taky říká tlupa." objasnila jsem a zasmála se. Rychle jsem pohlédla na Filipa a věnovala mu úsměv. Oplatil mi ho. Polilo mě horko. Je ještě krásnější, když se usmívá. Neuvěřitelné. Vůbec jsem si nemyslela, že může být ještě něco hezčího.
Adrian mě chytil okolo pasu a vedl mě dál do domu. Příjemně voněl. Takovou zvláštní vůní, kterou jsem ještě nikdy necítila. "Jakou používáš voňavku?" zeptala jsem se ho, protože jsem byla strašně zvědavá. Pohlédl na mě a zazubil se. "Nepoužívám žádnou. Cítíš mou krev." vysvětlil mi. Zalapala jsem po dechu. Já cítím krev? Jak je to možné? Jasně, uvědomovala jsem si, že je teď ze mě upír, ale neuvědomila jsem si, co všechno k tomu patří. Pití krve. Zabíjení nevinných lidí. Schovávání se v rakvi. Strach z cibule a česneku. Dřevěný kolík, zapíchnutý do srdce. Najednou mi Adrian nepřipadal tak milý, jak se mi zdál od začátku. Začínala jsem se bát.
Ohlédla jsem se a zadívala se na Vandu. Kráčela vedle Filipa a vysela na něm pohledem. Sledovala každý jeho pohyb. Ale on jí nevěnoval pozornost. Díval se na mě. Nejistě jsem se na něj usmála a otočila hlavu zase dopředu.
Ohodnoťte prosím i hvězdičkama ;)
Btw: Píšu z počítače u miláčka. Asi před třema dněma jsem dostala nový notebook HP. Dneska ráno jsem ho zapínala a byla jen černá obrazovka. Šipka a klávesnice prostě šly, ale jinak ntb nereagoval. Takže s ním v pondělí dojdeme do prodejny a snad mi ho opraví nebo dají nový! :D Takže se omlouvám, ale do té doby nic přidávat nebudu, protože mám všechno v tom ntb. Akorát v práci na netbooku budu obíhat ;) Děkuji za pochopení :)

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mrs.FIX | Web | 27. července 2013 v 16:19 | Reagovat

Díl je skvělý!! Nedivím se, že se Verča bojí. Spíš mě překvapuje, že až teď. :D Věřím, že tam nějaký vztah bude, teda aspoň v to doufám a nevím proč - nechci aby Veronika byla s Filipem!! :'( :DD
Je mi líto tvého ntb. Snad bude v pořádku a budeš zase moc přidávat tuhle skvělou povídku!! ;)

2 Gabrielle | E-mail | Web | 27. července 2013 v 17:54 | Reagovat

Fakt krásně píšeš, jednou by z toho mohla být kniha :)

3 ♥Lara | Web | 28. července 2013 v 11:09 | Reagovat

Skvělý díl, tuhle povídku začínám mít vážně radši a radši :)

4 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 29. července 2013 v 8:23 | Reagovat

[1]: Děkuju! :) Nech se překvapit ;) Taky doufám, že bude v pořádku.
[2]: Jéj, děkuju! :) O tom uvažuji, ale můžu jen doufat ;)
[3]: Děkuju moc! :)

5 beauty-photos-fun | 29. července 2013 v 13:23 | Reagovat

páni to je skvělý díl, opravdu dobře píšeš :)

6 Chloé | Web | 29. července 2013 v 16:00 | Reagovat

http://frenchstyle.blog.cz/1307/2-kolo-vyhodnotenie
PS: Tento diel sa ti vážne podaril! ;-)

7 ♥Lara | Web | 29. července 2013 v 22:14 | Reagovat

Ahoj, chci se zeptat, jestli pořád chceš tu úvodku :)

8 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 30. července 2013 v 9:21 | Reagovat

[5]: Děkuju moc!! :)
[6]: Děkuji :)
[7]: Určitě! :)

9 Filip | 30. července 2013 v 17:31 | Reagovat

My se známe? =)

10 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 30. července 2013 v 19:16 | Reagovat

[9]: Nevím. Nevím, kdo jsi :)

11 Filip | 30. července 2013 v 22:27 | Reagovat

Předpoklàdal bych, že mě znáš když o mě píšeš =)

12 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 31. července 2013 v 8:27 | Reagovat

[11]: Poznáváš se v té povídce? Tak to je hezké :) Jsem zvědavá, jestli se budeš stále poznávat i v dalších částích :)

13 Kristýna | Web | 8. srpna 2013 v 21:42 | Reagovat

V tý povídce je úplně kýčovitý, jak jí máš pojmenovanou anglicky, snažíš se to dostta na anglickej level a pak to uzemní typickýma českýma jménama... Gr... Hrozně mě to irituje.. -__-

14 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 21:47 | Reagovat

[13]: Veronika je české jméno, pokud vím :)

15 Kristýna | Web | 21. srpna 2013 v 16:58 | Reagovat

[14]:
Nepochopila jsi můj komentář..

16 Kouzelný dědečeQ | 21. srpna 2013 v 18:31 | Reagovat

Nechte už konečně Tatranku napokoji... =/

17 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 7:42 | Reagovat

[14]: Už jsem to pochopila :D A ehm... jestli tě to irituje, nemusíš sem chodit a číst si moje stupidní povídky ;)
[16]: Ehm... Díky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama