Sociální sítě

6. června 2013 v 11:42 | Kath♥(Horalka) |  One shot
Obsah vytvořen cca: 24.1.2012 v 09:01

Povídka na téma týdne "Sociální sítě". V té povídkové mamince vidím úplně tu svou. Příběh je bohužel jen smyšlený. Kdyby se tohle někdy stalo v reálu, určitě by to nedopadlo tak dobře, jak to skončilo v mé povídce. Ale to posuďte sami ;)


Picture by: Molly
Category: One shot
"Moniko, běž už od toho počítače!" křikla na mě máma snad už po padesáté. Jsem tu přece jenom chvilku, tak co šílí?! Zrovna jsem si založila účet na x-teenu. Je to bomba!
Je mi patnáct, ale do informací na profilu jsem si napsala, že je mi sedmnáct.
No co, to nikdo nepozná. Já i celkem na těch sedmnáct vypadám. Teď jsem se dala do duelu s nějakou holkou. Žádná konkurence! Obličej má plný "beďarů" a na zubech rovnátka.
Zasmála jsem se.
"Říkám to naposledy, pak tam vlítnu a vyhodím ti ten počítač oknem!" vyhrožovala máma. "No jo." zamumlala jsem a odhlásila se. Tak to bych teda chtěla vidět. Mámu, takovou hubenou špejli, jak zvedá můj těžkej počítač, otevírá okno a hází do ven. Musela by to bejt parádní podívaná.
Sešla jsem dolů a hodila sebou na gauč. Zapnula jsem telku a dívala jsem se na Buffy, přemožitelka upírů.
"Okamžitě to vypni!" zařvala na mě máma z kuchyně. "To si myslíš, že půjdeš od jedný bedny ke druhý?" řekla naštvaně. Ehm, jo, přesně to jsem si myslela.
Otočila jsem se na ní, a protože byla ke mně zády, vyplázla jsem na ní jazyk. Nechala jsem televizi puštěnou a vyběhla po schodech do pokoje. Zavřela jsem se v pokoji a pustila si hi-fi věž na plný pecky. Posadila jsem se na židli a čekala.
Po chvíli se rozletěly dveře, máma vypnula rádio a podívala se na mě. Z očí jí šlehaly blesky po celé místnosti.
"Co si o sobě myslíš?!" vpálila mi do obličeje. Upřeně jsem jí koukala do očí. Nevydržela to a ucukla. Zakřenila jsem se.
"Běž ven." poručila mi a odešla. Ven, ven. To se jí řekne, ale s kým? Zavolám Radce.
Vytáhla jsem mobil a naťukala její číslo. Vzala to po prvním zazvonění, což u ní nebylo běžné.
"Raduš, nechceš jít ven?" zeptala jsem se místo pozdravu.
"To seš ty Moniko?" řekla překvapeně a otráveně zároveň. "Nemůžu, čekám důležitý telefonát. Tak zavěs a neblokuj mi síť." zavrčela a ukončila hovor. Tak důležitý hovor, jo? To by mě zajímalo, kdo by jí tak mohl volat.
No nic, zkusím třeba Pavlínu.
Teď jsem čekala trochu déle.
"Mončo?" přivítala mě.
"Pájo, nechceš jít ven?" zeptala jsem se prosebně.
"Chci..." řekla ledabyle.
"Tak fajn, kde se sejdeme?" přerušila jsem ji.
"Ale nemůžu, mám zaracha." dokončila větu.
"Ahá, tak nic." zabručela jsem. Zaracha. Za co může mít ona zaracha. Maminčin mazánek, dělá všechno, co jí řeknou.
Klikla jsem z nudy na myš a obrazovka monitoru se rozzářila. Ať si máma říká, co chce. Co mám asi tak jiného dělat? Přihlásila jsem se na x-teen. No, vedla jsem o padesát hlasů - jak nečekané.
Což znamená, že jsem měla padesát já a soupeřka ani jeden. Zakřenila jsem se.
Jé, někdo mi komentoval fotku. Teda, to je ale sexy kočka! :P Napsal k fotce nějaký kluk. Okamžitě jsem klikla na jeho fotku a prohlížela si profil. Hmm, je mu osmnáct, nezadaný, hledá holku a je hezký. Shrnuto a podtrženo: jsem ta hledaná holka.
To mi přišlo docela fajn, a tak jsem mu napsala zprávu: Ahoj Mirku, děkuji za koment u mé fotky. Moc mě potěšil. :))...
Stručné a skromné. Snad na něj zapůsobím.
Slyšela jsem mámu na schodech, a tak jsem se rychle odhlásila a skočila na postel. Vzala jsem první sešit, který jsem viděla a otevřela ho. Máma otevřela dveře, podívala se na mě, viděla sešit a řekla: "Já si to myslela." zasmála se, zakroutila hlavou a odešla.
"Co jí je?" pomyslela jsem si. Podívala jsem se do sešitu a v tom mi to došlo. Já držela ten sešit vzhůru nohama. Dostala jsem záchvat smíchu. Já jsem ale pako! Smála jsem se, až mi tekly slzy. Slyšela jsem bouchnout domovní dveře. Sláva! Máma odjela do práce. Jsem doma sama. Pustila jsem si písničky a přihlásila se na x-teen. Jé, jedna nová zpráva. Klikla jsem na ni: Ahoj Mončo, za pravdu se neděkuje :)) . Mimochodem, přidal jsem si tě na facebooku.
Honem jsem se přihlásila na fb. Ano, byla tam od něj žádost. Přijala jsem ji a čekala, až se objeví v chatu.
Bum ho a je tam. Klikla jsem na jeho jméno a napsala jsem mu:
Monika: Ahoj :)
Mirek: Ahoj :)
Nevěděla jsem, co mu mám dál psát. Je divný ptát se ho, jak se má?
Nemusela jsem nad tím dumat dlouho, protože napsal jako první.
Mirek: Mončo, moc se mi líbíš. Kde bydlíš? Chtěl bych se s tebou sejít.
Monika: Ty se mi taky líbíš ;) Bydlím u Mladé Boleslavi.
Mirek: To je fajn, já bydlím v Bolce. Nechceš dneska přijet? Šli bychom do Bondy :))
Chvíli jsem přemýšlela, co by se mohlo stát. Ale co, v Bondy bude plno lidí.
Monika: To zní jako dobrej nápad ;) Kouknu se, v kolik mi jede vlak.
Poté jsem mu napsala, že mi vlak jede za hoďku a že se jdu připravit.
Oblékla jsem si své nejoblíbenější rifle, tílko s větším výstřihem a rozepínací mikinu. Trošku jsem se namalovala a šla jsem si vyčistit zuby.
Na nádraží jsem byla o deset minut dřív. Když vlak přijel, nasedla jsem a poté ukázala jízdenku. Pozorovala jsem oknem přírodu. Docela jsem se začínala bát. Ale nesmím na to myslet. Stromy se rozmazaně střídaly s loukou.
Přišla jsem do Bondy a rozhlédla jsem se. Dohodli jsme se, že se sejdeme u jezdících schodů. Stál tam nějaký kluk, ale nezdálo se mi, že by mu bylo osmnáct.
Byl možná o kus větší než já. Měl značkovou bundu i boty a byl ke mně otočený zády. Vzápětí se otočil ke mně a naše oči se setkaly. Zachvěla jsem se, v břiše ucítila šimrání a podlomila se mi kolena. Pobaveně se na mě usmál a stoupl si vedle mě.
"Nevypadáš na sedmnáct." zasmál se. Podle jeho tónu jsem usoudila, že mu na tom nezáleží. Počkat, já že nevypadám na sedmnáct?!
"Ty taky nevypadáš na osmnáct." odsekla jsem mu.
"To proto, že je mi šestnáct." zakřenil se.
Vykulila jsem na něj oči.
"A kolik je tobě?" zeptal se mě, když se přestal smát.
"Patnáct." usmála jsem se na něj omluvně.
Pěkně jsme si popovídali a nasmáli se. Je strašně fajn. Vyměnili jsme si telefonní čísla
a domluvili se na další schůzce.
"Internet může být ale i nebezpečný! Třeba se za krásným klukem skrývá nadrženej úchyl."
Prosím, nedělejte takovou blbost - nechoďte nikam s někým, koho neznáte. Tohle není opravdový příběh!! ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abbie. | Web | 6. června 2013 v 13:16 | Reagovat

Líbilo se mi to, vážně :)
Sakra, nechci být hnusná, ale pochybuju jen, že by se po tak krátké chvíli chtěli sejít, když si psali jen pár vět. Ale jinak je to pěkný :)

2 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 6. června 2013 v 13:31 | Reagovat

[1]: Tak to mě těší :) Pravda, pravda! :D

3 ▲ Korry ▲ | Web | 6. června 2013 v 14:25 | Reagovat

Je to krásný, ale kdyby byla realita vážně taková, no.

Jinak chceč být aff, jak jsi psala?

4 Kei | Web | 6. června 2013 v 14:38 | Reagovat

Hodně pěkný :) ikdyž mi to trochu odbíhá od reality ale to je fuk :D je to moc pěkně napsaný :)

5 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 6. června 2013 v 15:55 | Reagovat

[3]: Přesně tak. V reality by to byl nějaký úchyl místo hezkýho kluka :)

[4]: Děkuju :) Já vím - I´m dreamer ;)

6 Renda♥ | Web | 6. června 2013 v 16:14 | Reagovat

ńádherný

7 Katie | Web | 6. června 2013 v 17:05 | Reagovat

Mohla jsem si vybrat ze tří knih =)

8 ♥Lara | Web | 6. června 2013 v 17:22 | Reagovat

Ohledně té úvodky :D Dneska večer jí udělám, už jsem jednu udělala, ale potom jsem jí hned smazala jelikož byla jedním slovem úděsná :D

9 ♥Lara | Web | 6. června 2013 v 18:52 | Reagovat

http://hcd-1.imgbox.com/adqnnmX7.png?st=gd2ORYCfQyuRk-DyBBrJFQ&e=1370539258 → Tak tady je ta úvodka, pokud jí využiješ tak prosím k ní uveď zdroj :) Pokud se ti nelíbí, můžu jí předělat :)

10 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 6. června 2013 v 19:36 | Reagovat

[6]: Děkuju :)

[7]: Super :)

[8]: Dobře :D

[9]: Je mi líto, ale nechce se mi ukázat! -_-

11 Katie | Web | 7. června 2013 v 11:21 | Reagovat

Je fakt pěkný. A od mámy to slyším pořád. =D

12 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 7. června 2013 v 21:53 | Reagovat

[11]: Děkuji :) Já taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama