Life as a Vampire | Prolog | The Last Kiss

26. června 2013 v 12:58 | Kath♥(Horalka) |  Life as a Vampire
Předchozí | Prolog | Následující

Poslední polibek / The Last Kiss

"Tak ahoj." zamávala mi kamarádka mezi dveřmi.
"Ahoj." rozloučila jsem se s ní.
Sjela jsem výtahem ze šestého patra do přízemí. Vyšla jsem ven a do obličeje mě udeřil silný vítr. Narazila jsem si čepici víc do čela a šálu si dala i přes pusu. Šla jsem sídlištěm, pod nohama mi křupal sníh a vál studený vítr.
Vstoupila jsem do temného lesa, kterým jsem musela projít, abych se dostala domů. Vůbec se mi tam nechtělo, byla tam strašná tma. Ale co, přece nejsem posera, ne? Šla jsem a pobrukovala si melodii mé oblíbené písničky. V tom někde za mnou praskla větvička. Leknutím jsem nadskočila a srdce mi začalo tlouct rychleji a naléhavěji, jako by chtělo vyskočit. Prudce jsem se otočila, ale nic jsem neviděla. Copak jsem nějaká kočka nebo sova, abych viděla v noci? Radši jsem zrychlila, protože jsem se strašně bála. Uslyšela jsem za sebou kroky, nebo se mi to jen zdálo? Nezdálo se mi to. Slyšela jsem je. Bez dalšího rozmýšlení jsem se rozeběhla. Běžela jsem maximální rychlostí kupředu. Můj pronásledovatel - ať už to byl kdokoli - utíkal také. Bože můj, připadala jsem si jako v nějakém akčním filmu. Kdybych neutíkala, asi bych už omdlela strachem. Ale co budu dělat?!?
"Verčo, počkej!" uslyšela jsem známý hlas. No to snad ne!!! Prudce jsem zastavila a zůstala stát na místě. "Kam letíš?" popadala dech.
"Proč za mnou běžíš? A proč si na mě sakra nezavolala dřív?!?" osopila jsem se na kamarádku.
"Zapomněla jsi u nás sešit." vysvětlila a podala mi ho.
"A odpověď na mou druhou otázku?" připomněla jsem jí to hlavní.
"Když jsi odešla, všimla jsem si, že si na stole nechala sešit, a tak jsem vyběhla ven. Utíkala jsem za tebou a volala na tebe. A pak jsem tě konečně zahlídla. Teda, aspoň jsem si to myslela. Ale uvědomila jsem si, že to nejsi ty. Ty si stála až za ní. Ta blíž ke mně na mě upřela oči. Byly krvavě červené. Chápeš to? Jak někdo může mít červené oči? Myslela jsem si, že se mi to zdálo, jenže ono to pak vycenilo zuby. Z pusy mu trčely dva špičaté tesáky. Tak strašně jsem se bála. A tak jsem na tebe zavolala. Ta postava zavrčela a ztratila se v lese. No a potom si se rozeběhla a já utíkala za tebou." vyprávěla. Na to, že říkala, jak se strašně bála, to vypráví úplně v pohodě.
To, co se mi tady celou dobu snažila říct, se mi vůbec nelíbilo. To byla hloupost. Jak by mohly existovat… "Myslíš, že to byl…?" Zeptala jsem se, ale prostě jsem to slovo nemohla vyslovit. Nešlo mi přes rty. Byla to strašná blbost, ale i přes to jsem se bála.
"Upír? Jo, to si myslím." řekla klidně.
To mi na Vandu nesedí. Vždycky je podělaná ještě dřív než já. Něco tady nehraje. Podívala jsem se na ni a ona mi pohled vrátila. A pak ze sebe vydala hrdelní smích, který jsem ještě nikdy neslyšela. Z toho zvuku mi běhal mráz po zádech. Něco mi říkalo, že bych měla utéct, ale já jsem nechtěla nechávat samotnou kamarádku v lese, když se tady nejspíš volně prohání upír. A potom se to stalo. Vycenila zuby a upřela na mě své oči. Jenže to nebyly ty krásné zelené, kterýma učarovala kdejakého kluka, teď na mě upíraly pohled krvavě červené. Tohle se mi nelíbilo. Vůbec. Chtěla jsem se sebrat a co nejrychleji utéct, ale než jsem na to vůbec mohla jen pomyslet, přiskočila ke mně. Zděšeně jsem vyjekla. V duchu jsem se modlila, aby to bylo aspoň rychlé a bezbolestné. Kamarádka, která byla teď zjevně upír, mě pevně uchopila za ramena a zahleděla se mi do očí. Viděla jsem v nich nenávist. Zlost. Bolest. Smrt.
"Vando, nedělej to." prosila jsem ji šeptem. Na milisekundu jsem v těch zlých a nenávistných očích zahlédla soucit. Ale ten zmizel stejně rychle, jako se tam ukázal. Škodolibě se usmála a zakousla se mi do krku. Skoro jsem to necítila. Bylo to, jako bych dostala injekci. Jenže pak ze mě začala pít. Vysávala mi krev. A to nebylo příjemné. Vůbec příjemné. Bylo to strašné. Cítila jsem, jak mi krev odkapává z krku a teče po mém oblíbeném tričku. Zmítala jsem se v křečích. Kdyby mě nedržela, asi bych už ležela bezvládně na zemi. Už jsem myslela, že to skončilo, když v tom jsem zaslechla další hlas.
"Hele, pro začátek to stačí." Došel až k nám a já přes bílou záclonu poznala akorát to, že je to kluk. Asi tak v mém věku. A byl hezký. Až moc hezký.
"Mně to chutná." odpověděla mu a otřela si mou krev do rukávu. Fuj, jak nechutné.
"Proměnil jsem tě teprve před pár minutami. Nemůžeš to tolik přehánět, holka." varoval ji.
"Ale když ona je tak čistá." řekla sladce a usmála se na něj. Halo, já tu umírám! To vás dva asi nezajímá, co? Ach jo. Chtěla jsem to mít rychle za sebou a zatím tady sedím na zemi, držím si krvácející ránu na krku a poslouchám dva upíry, jak se hádají.
"Já to dokončím." rozhodl ten kluk. Pohlédl na mě a pomohl mi na nohy. Podržel mě, abych mohla vůbec stát a zahleděl se mi do očí. "Hmm… Hezká. Moc hezká." mumlal si pro sebe, ale já ho stejně slyšela. Tak on si myslí, že jsem hezká. To je tak sladké. Ale né. Na tomhle teď opravdu nezáleží, když za chvíli umřu.
"Prosím." vypravila jsem ze sebe chraptivě.
"Ano, krásko?" zeptal se.
"Políbíš mě?" zeptala jsem se ho. Pokusila jsem se vykouzlit úsměv, ale akorát jsem zvedla jeden koutek o pár milimetrů výš.
"To víš, že ano." odpověděl mi sladce.
"Hele, ona je tu na pití, ne od toho, abys ji olizoval." vmísila se do toho čerstvě proměněná upírka.

"To už je moje věc, holka." odsekl jí. "Moc se mi líbíš." pošeptal mi do ucha a pohladil mě po vlasech. Dal mi pusu na ucho, tvář a zahleděl se mi do očí. Vůbec se na mě nedíval tak zákeřně jako před chvílí Vanda. Usmál se a potom se ke mně naklonil. Svými rty se lehce dotkl mých. Špičkou jazyka mi přejel po horním rtu. A já i přes ty strašné bolesti ucítila mezi nohama zašimrání. Ten pocit jsem ještě nikdy neměla. Naklonila jsem hlavu na stranu a otevřela pusu. Chlapec se zasmál a vklouzl mi jazykem dovnitř. Začal mě jemně líbat. Bylo to… to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Byla jsem vážně ráda, že tohle je to poslední, co si budu pamatovat, než zemřu…
Líbí se vám povídka?
Vyhovuje délka?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea | E-mail | Web | 26. června 2013 v 13:08 | Reagovat

Myslím že je to celkom zaujímavé! Super! Ale čítalo sa mi to trochu ťažšie kôli malým písmenkám. Ale ináč je dĺžka vyhovujúca ;)

2 Lea | E-mail | Web | 26. června 2013 v 13:08 | Reagovat

A máš mega super dess!!! :)

3 Em. | Web | 26. června 2013 v 15:11 | Reagovat

Moc pěkně napsané! :) (y)

4 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 26. června 2013 v 16:37 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! :)
[2]: Díky! :D
[3]: Díky :)

5 Lea | E-mail | Web | 26. června 2013 v 17:00 | Reagovat

Ahoj, prepáč, že to píšem sem. Napísala si mi ponuku na spriatelenie, tak sa ozývam, že súhlasím :)

6 Luciiy. | Web | 26. června 2013 v 18:04 | Reagovat

No nejsem já krypl? Psala si mi 20. května o spřátelení a já si toho všimnu až teď? :O:DD jestli to stále platí tak se mi ozvi lásí na blog ;D))

7 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 26. června 2013 v 20:02 | Reagovat

[5]: Super :)
[6]: Oukej :)

8 Luciiy. | Web | 26. června 2013 v 20:53 | Reagovat

No já si to právě i řikala "ta si teď o mě bude myslet bůh ví co" :D hned du na to :*

9 Luciiy. | Web | 26. června 2013 v 20:57 | Reagovat

mimochodem ještě jednu věc. za celou dobu co sme byli "affs" a co si měla za blogy, musim říct že tohle je ten nejhezčí design který si kdy měla. NEJLEPČÍ ! <3

10 bluestyle11 | E-mail | Web | 26. června 2013 v 21:29 | Reagovat

Noc pěkně napsané, jenom někde jsem se ztrácela (jenom místy).

Jinak délka je vážně dobrá a kompozice taky :) (y)

11 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 26. června 2013 v 22:00 | Reagovat

[9]: Vážně? Páni, děkuju!! <3
[10]: Děkuji :) Budu se snažit psát líp :)

12 Michelle † | Web | 27. června 2013 v 12:59 | Reagovat

povídky nečtu,ani tuhle jsem nečetla,ale musím řici,na to,jak jsi mladá jsi velmi pracovitá.

13 Nana Erruk | Web | 27. června 2013 v 16:03 | Reagovat

Je to strašně krásný. Už nevím, co číst.. všechno se mi za chvíli bude plést!:D

14 Kei | Web | 27. června 2013 v 18:57 | Reagovat

No jo upíři.. :D nic pro mě :D :D ale jinak napsané je to pěkně :)

15 ♥Lara | Web | 28. června 2013 v 10:32 | Reagovat

Je to zajímavé, sice trochu nechápu reakci té holky a chvílema jsem byla zmatená, ale líbí se mi to :D

16 Zzz | 29. června 2013 v 14:51 | Reagovat

Jsem zpět a na mém blogu jsou fotky z dovolené.

17 bluestyle11 | E-mail | Web | 29. června 2013 v 15:40 | Reagovat

Dneska se prosím podívej na můj blog :) Děkuju! :)

18 N. | Web | 30. června 2013 v 7:47 | Reagovat

Páni, dneska ses překonala! Je to fakt suprově napsaný, chudák Verča, nedokážu si představit, že bych byla na jejím místě, jít takhle sama lesem a pak to všechno další.

19 DarkRose Strange SaanKun | Web | 30. června 2013 v 21:05 | Reagovat

krásný blog

20 Coco | Web | 3. července 2013 v 7:59 | Reagovat

Celkem hezké, ale jakto, že se proměnují tak rychle? :D

21 Anne | Web | 3. července 2013 v 14:41 | Reagovat

Ahoj, psala jsi mi,jestli bych nechtěla spřátelit. Omlouvám se, zapomněla jsme ti odpovědět a chci se zeptat, jestli to ještě platí? :)

22 ⋈LadyBows⋈ | E-mail | Web | 4. července 2013 v 17:23 | Reagovat

Upííři miluju je :DD

23 Žanet | Web | 5. července 2013 v 17:46 | Reagovat

Postoupila jsi do dalšího kola (5.kola) SONP.. sháněj si dál hlasy! :)) http://beautiful-sound.blog.cz/1307/sonp-5-kolo + Vampire ♥ Love it.

24 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 6. července 2013 v 4:21 | Reagovat

[12]: Ehm... díky? :D
[13]: Děkuji :) Jéj, tak to mě mrzí :(
[14]: Děkuji :)
[15]: Příště se pokusím psát trochu srozumitelněji ;) A díky :)
[17]: Jéj, nějak jsem nestihla -_-
[18]: Páni, děkuju!! :) Já si to také nedokážu představit.
[19]: Děkuji :)
[20]: Děkuji :) Já nwm. Prostě mám upíry, kteří se přemění hned a ne po dlouhé a bolestné době jako v Twilight :D
[22]: Tak to jsme dvě! :D ;)
[23]: Děkuji :) Já taky ;)

25 Lily&Nicholas | 16. července 2013 v 19:57 | Reagovat

:D :D :D :D :D po tomto otřesném zážitku, jež jsme zažili během čtení této povídky, už nikdy více nebudeme, a to přísaháme, podkopávat základy tzv. "knih" o upírech (pe. Twilight, Upíří deníky etc.), nýbrž v jejich případech se jedná o smysluplný text, samozřejmě v rámci vyjadřovacích schopností jejich autorů. Není nám jasné, jak někdo může napsat povídku, když ani neumí vytvořit jinou než jednoduchou větu.
I přezevšechny nedostatky skýtané tvou, ne příliš povedenou, ale za to snaživou, tvorbou ti musíme poděkovat za tuto zkušenost.  
Závěrem bychom ti popřáli hodně štěstí do další tvorby a brzké uzdravení, protože jak by řekl klasik: "snaha se cení."

26 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 16. července 2013 v 21:51 | Reagovat

[25]: Já si moc cením vašeho názoru. Vím, že nejsem skvělá spisovatelka, ale vážně se snažím zlepšovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama