Friendship and hatred | 1. část

23. června 2013 v 14:59 | Kath♥(Horalka) |  Friendship and hatred
Předchozí | Prolog | Následující

V minulé části:
Je pátek odpoledne a já jsem s Kristý na chalupě ve Skokovech. Mám tady i babičku, jsme u ní nalezlé skoro pořád. Bydlí s dědečkem v malém bílém baráčku. Mají velkou zahradu plnou záhonků kytiček, keříků a stromků. Když sedíme na houpačce u studánky, voda zurčí a bublá, připadám si jako v paláci. Naše nejoblíbenější místo je jedle na pokraji nedalekého lesa. Je pěkně vysoká a má hodně dlouhé a tlusté větve, na kterých sedíme. Vylezeme co nejvýše a pozorujeme tu krásu kolem.


"Natty?" zaťukala na dveře Týna.
"Ano?" odpověděla jsem.
"Už budeš? Taky potřebuju." ozvala se.
"Už." zavolala jsem a spláchla. "Prosím." pustila jsem jí na náš rodinný trůn.
Běžela jsem do kuchyně, otevřela ledničku a vyndala si mandarinku. Oloupala jsem ji a slupky hodila do koše. V tom jsem zaslechla bouchnutí dveří od auta. Pohlédla jsem do okna a spatřila na příjezdové cestě auto. "Tatí, někdo přijel." zaječela jsem.
Během minuty stál taťka u vrátek a bavil se s mladým pánem. Rukama házel kolem sebe a rychle mu něco říkal.
"Co se děje?" ozvala se za mnou Týna.
"Nevím." pokrčila jsem rameny a ukázala k oknu. Sedla jsem si na židli, aby měla místo kouknout se ven.
"Právě odjíždí." informovala mě. "Téda, to je ale fáro." zhodnotila majitelovo auto. Já jsem se moc v autech nevyznala, a tak jsem jen zamručela. Přisedla si ke mně a čekaly jsme. Uslyšely jsme tatínkovo hlasité vysvětlování.
"Uklidni se, Kokešu." utěšovala ho mamka. Strčila jsem hlavu do ložnice a Týna vykukovala za mnou.
"Co se stalo?" zeptala jsem se ustaraně.
"Ten chlápek chce koupit pozemek naproti nám. Spíš už ho koupil. Byl nám to jen oznámit. To bude zase nějakej zazobanej suchar." rozčiloval se znovu.

Raději jsme se pakovaly. Daly jsme si závod k naší jedli.
Jako vždycky jsem doběhla jako první. Aspoň něco mi šlo lépe než Týně. Vylezly jsme na strom a začaly jsme probírat nového přistěhovalce.
"To bude hrůza! Co když budou dělat takovej kravál, že se ani nevyspíme." lekla jsem se.
"Tak jim půjdeme vynadat." smála se Týna. "Kéž by ten chlápek měl syna v našem věku." zasnila se.
"Jo tak takhle je to." zasmála jsem se.
"Neříkej, že ty by si nechtěla kluka." probodla mě pohledem.
"Ani ne." přiznala jsem popravdě. "Na co kluka? Vždyť by nás akorát rozdělil. Zabralo by to hodně času a peněz. Hádali bychom se a potom se nakonec rozešli. To rovnou zůstanu sama." utnula jsem to a nechtěla na toto téma dál pokračovat. Týna jen pokrčila rameny a zadívala se do dálky. Věděla jsem, že přemýšlí o tom, co jsem právě řekla. Na to jsem ji znala příliš dlouho.
"Nedojdeme si k babičce pro zmrzku?" prolomila jsem nepříjemné ticho.
"Jasně." zakřenila se a lezla dolů.
"Babí?" zakřičela jsem do otevřeného okna.
"Ahoj Natálko." přispěchala nám otevřít. Babička pořád nemohla pochopit, že je mi patnáct a né pět a pořád mě oslovovala Natálko.
"Ahoj Kristýnko." pohladila kamarádku, která se tlačila za mnou.
"Dobrý den." pozdravila zdvořile.
"Kde je děda?" zeptala jsem se, když jsem ho nikde nespatřila.
"Na zahradě, kde jinde." mávla rukou babička.
"Aha, můžeme si vzít zmrzku?" škemrala jsem.
"Jen tak? Za nic? Ne, nejdřív si jí musíte zasloužit." mudrovala.
"Dobře, uděláme něco na zahradě." popadla jsem Týnu za ruku a táhla ji dolů za dědou.
"Dědo, dědo!" křičela jsem. Zahlédla jsem ho ve skleníku, a tak jsme za ním běžely.
"Babina říkala, že ti máme s něčím pomoct." vysvětlila jsem mu.
"Já nepotřebuju s ničím pomoct." říkal pokaždé a vždycky marně.
"Běž si sednout na houpačku, my to doděláme." vystrčila jsem ho ze skleníku a pustily jsme se do sázení okurek.
"Už je to hotovo." říkala jsem babičce celá udýchaná a zpocená.
"Tak to si tu zmrzlinu zasloužíte." zasmála se a šla do mrazáku. "Jé, ona už došla." vyjekla babička.
"Na to už vám neskočíme." zasmála se Týna.

"Aha. Tak nate." usmála se na nás a podala nám kornoutek zmrzliny. Ještě jsme si dali partičku karet - babička zase vyhrála - a běžely jsme domů.
Líbí se vám povídka?
Vyhovuje délka?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em. | Web | 23. června 2013 v 18:46 | Reagovat

Délka je tak akorát. :) A příběh vypadá zajímavě, i když se to zatím 'rozjíždí'. :) Píšeš fakt hezky. :)

2 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 23. června 2013 v 22:11 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 ⋈LadyBows⋈ | E-mail | Web | 24. června 2013 v 20:44 | Reagovat

OOh další příběh O.o :DD Nádhera taky bych měla seškrábat nějakou tu povídku :D

4 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 24. června 2013 v 21:52 | Reagovat

[3]: Děkuji :) To bys mohla :D

5 Chucky | Web | 26. června 2013 v 20:42 | Reagovat

Zajímavé :) Je pěkný číst po dlouhý době taky povídky z "čech" :D Jsem zvědavá jak to bude dál :)

6 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 6. července 2013 v 4:05 | Reagovat

[5]: Děkuji :) No musela jsem se přemáhat, abych děj napsala tady v ČR :D Super :)

7 Zzz | 24. července 2013 v 22:53 | Reagovat

Je to bomba.

8 Kath(Horalka) | E-mail | Web | 25. července 2013 v 8:16 | Reagovat

[7]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama