Beauty and a Beat | 2. část | Pillow battle and its aftermath

22. června 2013 v 16:52 | Kath♥(Horalka) |  Beauty and a Beat


V předchozí části:
Hodila jsem po mamce bombu a dort se jí rozplácl na obličeji. "Jéje, promiň. To jsem nechtěla." omluvila jsem se a byla připravená na pořádné čóro móro. Jenny přistoupila k mamce a olízla jí dort z líce. Mamka se začala smát a olízla si ruku. Postupně jsme všechny ochutnaly dort alá Cassie. Byl vážně dobrý. Škoda jen, že ho nezůstalo víc.

Pillow battle and its aftermath / Polštářová bitva a její následky

Seděly jsme v autě a poslouchaly rádio. Byla jsem docela unavená, a tak mi po chvíli spadla víčka.
Probudila jsem se až na místě. Mamka vypnula motor a my vylezly z auta. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Chatka byla celá ze dřeva. Pláž byla posypaná pískem. Naše auto zastavilo na silnici, která byla nedaleko chatky. Za pláží se třpytilo moře. Sluneční paprsky se odrážely od hladiny, kde dělaly nádherné vzory. Kousek od chatky stála další, před kterou si dvě děti stavěly hrad z písku. Při pohledu na ně se mi na tváři vykouzlil úsměv. Mám strašně ráda děti a nemůžu se dočkat, až budu mít vlastní. Ale teď je na to ještě brzy.
Po prozkoumání okolí jsme si vyndaly tašky z auta a donesly je do chatky. Uvnitř byla snad ještě hezčí, než zvenčí. Kuchyň, obývací pokoj, koupelna a ložnice. V ložnici byly čtyři postele. Každá z nás si zabrala jednu. Já jsem si vybrala tu pod oknem, protože miluju výhled na pláž. Vybalily jsme si a věci naskládaly do skříně. Po malé hygieně jsme se šly najíst. Mamka nám udělala špagety. Moje oblíbené jídlo.
"Tak co budete dělat zítra, děvčata?" zeptala se nás.
"Přece se budeme válet na pláži ne? To je jasný jako facka." zasmála se Danny.
Mamka se taky zasmála. Když se takhle usmívala, vypadala o pět let mladší. Moje mamka byla krásná. Často nám lidé říkali, že vypadáme jako sestry. Mě to moc nelichotilo, ale za to mamku jo. A to jsem jí přála. Přidávalo jí to na sebevědomí, které jí chybělo.
"Tak dobře. Mějte se tu, já už pojedu. A užijte si to na koncertě." rozloučila se s námi Cassie. Ještě každou políbila a odjela.
"Holky, co budeme dělat?" zeptala se Ann.
"Co asi? Přeci polštářová bitkáááá." zařvala Danny a odběhla do pokoje.
Sebrala tam polštář a hodila ho po mně. Polštář mi přiletěl na tvář takovou rychlostí, až jsem se lekla. Zakolísala jsem a spadla na hranu postele. Ucítila jsem palčivou bolest na zátylku a potom…
…jsem o sobě nevěděla.
Probudila jsem se a všude okolo mě bylo bílo. Já se dostala do nebe? Ne, když jsem se podívala pořádně, rozeznala jsem okno, stoleček vedle postele a přístroj, který pípal. Což znamená, že jsem v nemocnici. Ale jak jsem se sem dostala? Jako na zavolanou se otevřely dveře a v nich stál muž ve středním věku. Jeho kučeravé vlasy vypadaly mastně. Usmál se na mě a podíval se na přístroj.
"Slečno Harrisová, váš stav se zlepšuje." pověděl mi.
"Prosím? Já nevím, o čem to mluvíte." odpověděla jsem mu vyplašeně.
"Jste v nemocnici. Měla jste otřes mozku, nic vážného. Narazila jste si hlavou o postel." vysvětlil mi.
"Už si vzpomínám. Jak dlouho tu ještě budu?" zeptala jsem se.
"Do zítřka." odpověděl.
"Můžu se ještě zeptat, jsou tu mé kamarádky?" starala jsem se.
Přikývl a usmál se na mě. "Zajdu pro ně." řekl mezi dveřmi a odešel.
"Caroline, to je dobře, že jsi vzhůru. Víš, jak jsme se o tebe bály? Já myslela, že se už neprobereš. Je to moje vina, já jsem na tebe hodila ten polštář." rozplakala se Danielle.
"Danny, není to tvoje chyba! Nikdo za to nemůže. Byl to prostě osud. Co se má stát, to se stane." zasmála jsem se.
Tuhle větu mi dokola omílala moje babička.
"Netrap se tím. Jsem úplně v pořádku." usmála jsem se na ni. Ještě celá uslzená se na mě vrhla. Po ní mě objala i Ann.
"Holky, já jsem tak ráda, že vás mám." řekla jsem jim a vlepila jim pusu.
"Jéje, já zapomněla na mamku. Ví o tom?" zhrozila jsem se.
"Ví, doktor jí volal. Řekl jí, že není třeba, aby sem jezdila, ale stála si za svým a říkala, že přijede, jak to nejrychleji půjde" vyprávěla Ann.
"Přijdete za mnou zase zítra?" zeptala jsem se jich.
Obě přikývly. Usmála jsem se a ony odešly.
Do pokoje vtrhla mamka. Když mě uviděla, rozplakala se. Přistoupila ke mně a pohladila mě po vlasech.
"Mami, nic mi není. Není to vážné, říkal mi to pan doktor. Tak neplač" chlácholila jsem ji.
Vůbec si nedala říct. Slzy se jí řinuly z očí dál. Řekla jsem jí, co jsem si pamatovala a potom odešla. Musela jsem jí ujistit, že jsem v pořádku, jinak by nás tu nenechala. Říkala, že si ještě dojde za panem doktorem. Do pokoje přišla sestřička. Byla mladá, tak o dva roky starší než já. Měla krásné kudrnaté blond vlasy. Takové jsem vždycky chtěla. Bohužel jsem měla zrzavé a rovné.
"Sestři, můžu se zeptat, jak jsem se sem dostala?" zeptala jsem se, protože mi došlo, že Ann ani Danny neumí řídit.
Sestřička se zasmála a řekla: "Přivedu vám sem vašeho zachránce, protože kdybych vám to řekla, neuvěřila byste mi."
Ještě jednou se podívala na pípající přístroj a potom odešla.
Do dveří někdo strčil. Potom znovu. Napotřetí zaklepal.
"Dále" řekla jsem.
NIC.
To si snad ze mě dělá srandu nebo co! Už jsem to nemohla vydržet a tak jsem vstala. Došourala jsem se ke dveřím a otevřela je. Asi jsem ještě pořádně nepřišla k rozumu. Neviděla jsem dobře. Ve dveřích stál/a….

Kdo myslíte, že stál ve dveřích?
Líbí se vám povídka?
Vyhovuje délka?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 N. | Web | 22. června 2013 v 18:40 | Reagovat

Ah, ty strašně pěkně píšeš:)
Chudák Caroline, mě by strašně naštvalo mít otřes mozku kvůli polštářové bitce-.-

2 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 23. června 2013 v 9:21 | Reagovat

[1]: Jéj, děkuju!! Jojo, to mě taky! :)

3 ⋈LadyBows⋈ | E-mail | Web | 23. června 2013 v 10:28 | Reagovat

Úžasná povídka :) Máš jich tu docela dost, takže mám co dělat :DDD

4 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 23. června 2013 v 10:43 | Reagovat

[3]: Děkuji moc! :) To zvládneš ;)

5 Kei | Web | 23. června 2013 v 11:31 | Reagovat

to je moooc :D :D :D

6 ♥Lara | Web | 23. června 2013 v 11:39 | Reagovat

Tak to mě dostalo, je docela chudák, že kvůli takové blbosti skončila v nemocnici :D

7 Nana Erruk | Web | 23. června 2013 v 11:48 | Reagovat

woah..
Je to super povídka!

8 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 23. června 2013 v 11:56 | Reagovat

[5]: Mno :D
[6]: To teda! :D
[7]: Děkuju :)

9 Mišulka | E-mail | Web | 23. června 2013 v 17:38 | Reagovat

Krásné :)
Ve dvěřích stál určitě Justin. Už se nemůžu dočkat pokračování :)

10 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 23. června 2013 v 18:31 | Reagovat

[9]: Děkuji :) Nech se překvapit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama